Začátek školního roku přináší dětem návrat k lavicím, rozvrhu a pevnějšímu režimu. To ale neznamená, že musí většinu dne strávit mezi čtyřmi stěnami. Část běžné výuky lze přesunout ven, kde se přirozeně propojuje učení, pohyb i objevování.
Školáci tráví při vyučování venku poměrně málo času
Prázdniny jsou pro mnoho dětí spojené s pohybem a dlouhými hodinami strávenými venku. S příchodem září se však jejich denní režim výrazně mění. Více času zabere škola, domácí příprava a další organizované aktivity. Přitom kontakt s venkovním prostředím nemusí s koncem prázdnin zmizet ani během vyučování.
Není nutné plánovat celodenní výlety nebo nákladné školní projekty. Někdy postačí přesunout část vyučovací hodiny na školní zahradu, před budovu nebo do nedalekého parku. Výhodou je, že podobný způsob výuky nemusí znamenat prakticky žádné výrazné dodatečné náklady.
Podle výzkumu České děti venku z roku 2023 tráví český školák ve všední den venku v průměru hodinu a 33 minut. Během samotného vyučování se však 34 % dětí ven vůbec nedostane a přibližně čtvrtina vyráží ven s učitelem alespoň jednou týdně.
Pohyb může být přirozenou součástí učení
Venkovní prostředí přináší více možností k pohybu, pozorování a zapojení smyslů. Kontakt s přírodou může pomáhat obnovovat pozornost a pohyb má vliv na soustředění i celkovou pohodu dětí. Pohyb proto nemusí být vyhrazen pouze tělocviku a přestávkám, ale může se stát součástí samotného vyučování.
Zároveň neplatí, že jeden způsob venkovní výuky bude vyhovovat každému stejně. Některé děti se rychle zapojí do objevování a samostatných aktivit, jiné potřebují přesnější instrukce, větší pocit jistoty a více času na přizpůsobení. Venkovní výuka tak není náhradou klasického vyučování, ale další možností, jak dětem nabídnout pestřejší cesty k poznávání.
A nemusí jít o dlouhé hodiny. Už krátká aktivita před školou může dětem umožnit rozhýbat se, pracovat se skutečnými předměty a spojovat probíranou látku s tím, co vidí kolem sebe.
Matematiku i češtinu lze procvičovat pod širým nebem
Představa venkovní výuky bývá nejčastěji spojována s prvoukou, přírodovědou, výtvarnou nebo tělesnou výchovou. Ven ale lze přesunout také část matematiky nebo češtiny.
Učitelka a venkovní mentorka Andrea Tláskalová například využívá běžné věci, které lze najít v okolí školy. Klacky mohou posloužit při vysvětlování geometrie či zlomků, venku lze procvičovat měření, vyjmenovaná slova nebo antonyma a uskutečnit se zde může také čtenářská dílna.
Školy přitom nepotřebují dokonale vybavenou venkovní učebnu. Podstatnější je využít možnosti, které nabízí bezprostřední okolí školy – skutečné předměty, prostor pro pohyb nebo situace, které v dětech přirozeně vyvolávají otázky.
Z prvňáků se mohou na chvíli stát třeba mravenci
Venkovní výuka může být pro nejmenší děti založena také na hře. Původní materiál uvádí příklad prvouky, při níž se děti promění v mravence a pomocí čichu hledají svou „mravenčí královnu“. Prostřednictvím pohybu a vlastní zkušenosti tak poznávají, jak důležitý je čich pro život tohoto hmyzu.
Podobný princip využívají také některé moderní výukové materiály. Děti nemusí venku pozorovat pouze rostliny a živočichy. Okolí školy lze využít při poznávání dopravních značek, staveb nebo rozdílů mezi přírodními a člověkem vytvořenými prvky.
Návrat do školy proto nemusí znamenat definitivní konec prázdninového objevování. Pokud se podaří část výuky přenést do skutečného prostředí kolem školy, mohou děti pokračovat v poznávání světa venku – jen už společně se spolužáky a učitelem.
Zdroje/foto: Anna Nebeská, TEREZA – vzdělávací centrum, AI
